SEVAK V INDICKÉM ÁŠRAMU

Seva je v překladu dobrovolnictví a slovo sevak tak označuje dobrovolníka. Ášramem se rozumí dle Wikipedie poutní místo, domov gurua nebo svamijiho a jeho žáků či stoupenců. Á znamená "pojďte, buďte vítáni", šram "pracovat". 

Je to tedy budova nebo komplex budov pro místní a pro veřejnost, kde se člověk učí filosofii, meditaci či jógovou praxi při dodržování striktních pravidel. Ty obvykle zahrnují denní řád podobný tomu, jaký jsem měla já v Shankar Prasad Foundation ve vesnici Bankikodla, vzdálené asi 15 minut tuktukem od pobřežního městečka Gokarna ve státě Karnataka. 

Když jsem sem jela, neměla jsem tušení, co je Gokarna zač. Po pár rozhovorech s lidmi, kteří se na rozdíl ode mě nebáli sami cestovat po Indii, jsem zjistila, že pro hodně z nich je to jedno z nejoblíbenějších míst v Indii. Goa je pověstná zejména spoustou německých a ruských turistů holdujících lehkým i těžkým drogám, plná elektronické hudby a nekonečných večírků. Do Goy i do Gokarny v 60. letech směřovaly desítky členů hippie komunity a dnes tady najdete řady jejich potomků. Stejně jako mraky jógových center a různých alternativních terapií. Gokarna je tedy zatím jen velice slabým pohodovým odvarem Goa, kam jezdí batůžkáři relaxovat levně na pláži.

Jak tedy vypadá takový denní řád v ášramu a jaká jsou jednotlivá pravidla?

5:45 Ranní budíček - zazvonění zvonku

6:00 - 6:30 Zpívání manter

6:30 - 8:00 Lekce jógy nebo vlastní praxe

8:30 Snídaně (obvykle ovesná kaše bez mléka a cukru s pár kousky ovoce)

9:00 - 11:00 Karma jóga (rozuměj úklid záchodů, koupelen a všech místností)

11:00 - 13:00 Seva / Vlastní praxe (každý měl jiné úkoly, mohla to být třeba příprava obědů, krmení psů a koček, práce na zahradě, práce na budově, kancelářská práce, otrhávání kokosů, loupání arašídů, program lokalizace psů určených ke sterilizaci atp.)

11:30 - 13:00 Kurz jógy či meditace

13:00 Oběd (polévka/omáčka, rýže, čapátí tj. placka a zelenina)

14:30 - 16:00 Kurz jógy či meditace nebo Dobrovolnictví

16:00 - 19:00 Osobní volno

19:00 Večeře (zbytky od oběda)

20:00 Zpívání manter a Satsang neboli rozprava na téma dne

21:00 Večerka

Pravidla jsou například:

Nejíst a nepít čaj před snídaní a po večeři, nemluvit u jídla a dodržet ticho od večeře až po následující den po snídani, nosit dlouhé volné oblečení, internet pouze 15 minut denně a nikdy ne před snídaní nebo po večeři, neužívat návykové látky a alkohol v okolí ášramu, vždy se aktivně shánět po práci.

Ášram vás má naučit vážit si jednoduchých věcí, proto se spí prakticky na podlaze a podmínky jsou takové polní, nicméně na Indii nadstandard. Po prvotním šoku, kdy jsem dospěla k názoru, že na tohle nejsem dostatečně alternativní a nezapadám mezi ostatní z komunity (cca 20 dobrovolníků z celého světa), jsem po třech dnech měla pocit, že jsem tam už měsíc a všechno je tak, jak má být. Velkou výhodou ašrámu je, že všichni okolo vás řeší podobné problémy a proto tam není nikdy nic zvláštní. Všichni si píšou deníky, chodí sami na procházky přemýšlet, absolvují den mlčenlivosti, pozorují, vnímají, meditují, zpívají mantry před jídlem a všechno se zdá být naprosto v pořádku.

Zpívání manter mi napřed přišlo taky mimo mou komfortní zónu, ale brzo jsem přišla na to, že na tom, že při zpívaní mají vznikat pozitivní vibrace na vašem jazyku i kolem vás, něco opravdu je. Minimálně se cítíte po ránu rozhodně líp naladění po zpívání manter, než po přečtení novinek.cz.

Co mi dalo 14 dní strávených v ášramu?

Kromě toho, že jsem pronikla konečně trochu víc do umění meditace, si s sebou odnáším předsevzetí praktikovat následující zdravé návyky: přivstat si po ránu a půl hodinku věnovat mantrám a ásanám. Večer si vyhradit 15 minut času a pokusit se o meditaci za zhodnocení celého dne a vyhnout se internetu. Zamyslet se nad tím, co se mi stalo za den dobrého a být za to vděčná. Vybavit si, co jsem udělala já sama dobrého pro ostatní a zejména zhodnotit situace, ve kterých jsem nejednala tak, jak bych v ideálním případě chtěla a vizualizovat si, jak se zachovám příště při podobném scénáři.

Poznala jsem spoustu nových zajímavých lidí. Naučila jsem se dělat čapátí a výbornou ovesnou kaši pro 20 lidí. Otrhávala jsem kokosy, aby z nich mohli místní dělat koberce. Starala se o psy a dodržování ticha. Připravovala jsem newsletter pro ášram v novém programu a přitom se dozvěděla něco zajímavého o sobě samé.

Říká se, že pokud vás někdo v okolí rozčiluje svým chováním, je to proto, že se chová stejně jako, vy, nebo má vlastnost, kterou mu ve skutečnosti skrytě závidíte. Co mě odjakživa rozčiluje, je mikromanagement. A Swami Yogaratna, která ášram a nadaci v jednom s různými projekty (od školy pro děti až po program sterilizace psů) založila po desítkách let svých studií a praxe Bihar jógy, je přímo neskutečný mikromanažer. Od diktování slov v emailu přes kontrolu konzistence ovesné kaše. Swami pro mě byla největší výzva. Několikrát jsem měla chuť říct, že to tam balím, ale spolubydlící v pokoji mi vždycky laskavě řekla, ať zachovám klid, že se právě něco moc důležitého učím. A to byla pravda. Učila jsem se trpělivosti a odnaučení se vlastního mikromanagementu.

Jestli ášram zvažujete, je důležité znát účel vašeho pobytu v něm. Pokud jste přijeli do Indie cestovat nebo jen dělat jógové ásany, budete v ašrámu každý den trpět. Budete porušovat pravidla a zajímat se jen o to, v kolik bude konečně vaše volno. Takových lidí tam bylo taky dost. Někteří to zabalili po prvním dni, jiní po třech. Musíte si být prostě jisti tím, že to chcete dokončit.

Zajímavé pro mě bylo i vyzkoušení si života v komunitě. Kromě Swami, která vedla meditace, a kuchařek, které vařily oběd, jsme si všechno dělali sami. Od snídaně, servírování oběda, umývání nádobí, přes zvonění zvonku před každou aktivitou až po samotné delegování úkolů. Zajímavé bylo, že se v naší komunitě neudělaly klasické kliky. Nebyly tam ani žádné viditelné skupinky lidí, kteří by se nějak vymezovali proti sobě nebo systému. Žádné hádky, žádné vyhrocené situace, ani žádná kolize osobností...

Další lekcí pro mě bylo, když se mi pořád někam ztrácely věci. První den jsem přišla o boty, o dva dny později o košili. Říkala jsem si, co to má sakra znamenat, co se mi asi snaží vesmír říct, když mi bere moje jediný věci, který potřebuju na tři měsíce cestování? Vyšlo mi z toho, že je to asi o umění nechat věci tak, jak jsou a nefixovat se na minulost.

Až pojedete do Indie, počítejte s tím, že to, že máte Visu i Mastercard je úplně jedno, protože většina bankomatů přijímá stejně jen indické karty. A když ne, tak je výpadek proudu. A když je proud, tak je víkend. A o víkendu vám prý bankomaty peníze spíš nevydají, nebo jsou mimo provoz. A mimo provoz jsou i v pondělí. Až do jedenácti. To je totiž čas, kdy místní opět naplní bankomat bankovkami. Trvalo mi 5 dní, než jsem zvládla vybrat hotovost. A díky tomu jsem poznala, že když už nemáte peníze, tak se stejně vždy najde někdo, kdo vás pozve na jídlo (třeba na mou nejoblíbenější masala dosa a čaj). Aneb jak řekl tento mladý indický džentlmen: Pamatuj, všechny situace jsou řešitelné. Jen jinak, než sis myslela.

Každopádně ášram je i veselé místo a organizuje jednou týdně filmové úterý (pokud je film bez násilí a sexu), meditaci při východu a západu slunce, Havan neboli ceremoniál přístupný veřejnosti, kde se vhazují do ohně oběti a starosti (108krát budete opakovat mantru a vhazovat rýži do ohně, který vás má očistit a nabít novou energií), sbírání odpadků na pláži, lepení plakátů po městě atd.

Za práci 4 až 6 hodin denně máte ubytování, jídlo a program za 350 indických rupií denně (cca 150 Kč). Pokud však nechcete dobrovolničit, můžete do tohoto ašrámu i jen jako host za 850 rupií na den.

Co se samotné Indie týče, měla jsem vůči ní velké předsudky. Vzhledem k tomu, že někteří tvrdí, že Indii buď miluješ nebo nenávidíš, kloním se na stranu milovat a chci se tam vrátit cestovat (přesto ale trvám na tom, že ne sama). Pro někoho je slovo INDIE akronym pro I'll Never Do It Again. Oficiální indická aktivita pro podporu turismu se však jmenuje Incredible India. A to, si myslím, naprosto vystihuje to, co můžete očekávat. V dobrém i ve zlém. Dokud vás smrt nerozdělí.

Únor 2016