V. I. P. ASSANA V THAJSKU

Co je to ta vipassana?

Dle Wikipedie:

Vipassaná je ústřední pojem buddhismu, nejčastěji se překládá jako vhled, případně jako intuitivní poznání. Přesto, že tato technika pochází od Siddhatthy Gótamy a časově a místně tedy pochází z prostředí buddhismu, technika sama je striktně racionální a nepodléhá žádnému náboženskému učení. Při praktikování je dokonce nežádoucí jakákoli vizualizace či odříkávání textů, natožpak výjevů a textů s náboženskou tematikou.

V širším slova smyslu je často jako vipassaná označovaná tzv. meditace vhledu. Praktikování meditace vipassaná by mělo vést k jasnému vhledu do tří základních charakteristik existence - proměnlivosti (aničča), neuspokojivosti (dukkha) a neosobnosti (anattá). Tento vhled, je-li dost silný, vede k odvrácení se od existujících jevů a ke stavu známému jako nirvána.

Dle mě:

Původně Buddhovo učení, které se historicky vytratilo z Indie a našlo se o staletí později až v daleké Barmě, udržované mnichy v původním nenarušeném stavu. Odtud bylo přeneseno zpět do Indie a následně do celého světa zejména díky teď už zesnulému pánovi S. N. Goenka. Ten založil první Vipassana centra, kde se toto učení vyučovalo a vyučuje dodnes, a to zcela zdarma, včetně ubytování a stravy. Na konci můžete dát dobrovolný příspěvek organizaci. Původně se jednalo o 45denní kurz. Vzhledem k potřebám západních lidí se později vyrobila i zkrácená 10denní varianta.

Věrte mi, že i deset dní se zdá jako celé století. Proč?

Během pobytu nemůžete s nikým mluvit (kromě pomocného personálu). Nemůžete si číst, nemůžete si nic psát, nemůžete poslouchat hudbu, mít u sebe telefon či peníze, nemůžete ani cvičit či masturbovat nebo zabít jakoukoli živou bytost. Jako třeba komáry. Taky byste po obědě neměli jíst. A vstávat byste měli ve 4 ráno. A pak meditovat nějakých 9 - 10 hodin denně.

I přes tohle všechno mi to přišlo jako dobrý nápad. Jsem přece unavená z mluvení v práci, každej den za tebe tady někdo naplánuje, uvaří ti a ty se jen řídíš zněním gongu, který ukončuje předchozí "aktivitu" a oznamuje následující (ale můžeš mít i hodinky). Můžeš tu úplně vypnout a zrelaxovat se. Nebo ne?

Než jsem odjížděla, říkala jsem nadšeně kamarádce, co tento kurz absolvovala letos v létě, že jedu. Teď už chápu, proč mi věnovala ne zcela nadšený pohled se slovy: Jo? Na Vipassanu? Uhm... Já: Co? Tobě se to nelíbílo? Já se těším, jak si odpočnu... Ona: No...bylo to...dlouhý.

Nekonečně kurva dlouhý!

Meditovat jsem začala asi před rokem, nepravidelně, ale zvládla jsem nehybně sedět 30 - 45 minut, tak jsem si říkala, že hodinu už nějak doklepu. Hodinu možná, kdyby byla jednou denně, ale 9 x 1 hodinu nedoklepeš nikdy.

A tak jsem se čtvrtý den rozbrečela při meditaci bolestí.

A osmej den, že už tam být nechci, že už to prostě nevydržííím.

Původně jsem si totiž ve své mysli nastavila jasnej efektivní plán - přežiješ první 4 dny, pak už jen 2 a budeš mít půlku za sebou, pak už jen dva a bude osmej den, no a ten devátej a desátej, to už bude jak nic, to ti rychle uteče. Ne, nic tady neuteče! :) Ani vy utéct nemůžete a na začátku podepisujete, že vydržíte do konce a odejít byste měli jen ze závažných zdravotních důvodů.

A tak jsem prospala většinu svých "private meditations" a nestydím se za to. Ze začátku jsem meditovala hodin 6, pak 5, pak 4 a ke konci už jsem se snažila jen přežít 3 hodiny hromadné nucené meditace.

Jediný highlight dne by mohla být, zdá se, snídaně (6:30) a oběd (11:00), ovšem to byste nesměli být v jídle vybíraví jako já a ačkoli většina lidí po pobytu řekla, že jim to tu bylo doporučeno hlavně proto, že tu dobře vaří, já jedla k obědu hrstku suché rýže a natajňačku si syslila banány a oříšky pod vyfasovanou utěrkou, až přijde krize a nebude co jíst.

Připadáte si jako v sociálním experimentu, vězení nebo postapokalyptickým filmu

Jediným higlightem dne pro mě tedy byla hodina volna po obědě, kterou jsem strávila chozením na slunci (nemůžete se ani opalovat, ani meditovat venku). Jenomže - vy nemůžete chodit, kde chcete. Ačkoli je tam nádherná příroda. Můžete chodit jenom po vyznačeném chodícím chodníčku. A nesmíte vkročit do separované mužské části. A tak jsem hodinu chodila dokola jako křeček a myslela přitom na Kajínka.

Hodně času jsem strávila přemýšlením nad tím, jak nesmírně obdivuju lidi, co zvládli přežít koncentrační tábor a nezbláznit se. Nebo nad tím, že kdyby takhle vypadalo vězení, po pár letech by z něj vyšla spousta osvícených lidí. A stát by to stálo rozhodně míň a mělo by to celý konečně smysl. Žádná telka nebo mobil a vyfasovaný nádobí si po sobě každej myje po každým jídle sám. Na začátku dostanete přiřazený číslo. Já byla B 17, to máte na své spací cele, v meditační cele i v hale u meditačního polštáře a na místě, kde každý den sedíte u jídla, takže když někam nedorazíte, ví, kde si vás najdou!

A co ubytování?

Záleží, jak kde. Někde jste prý v pokoji po třech, já měla pokoj sama pro sebe. Teda pokoj, vypadal jako vězeňská cela, a byly to takový kóje bez pořádné zdi, takže slyšíte vše okolo, ale falešnej pocit soukromí máte, to zase jo. Asi jsem neměla nejlepší karmu, neb kromě nás čtyř cizinek, měli všichni ostatní svůj luxusní soukromej domek i s teráskou, koupelnou s teplou vodou a záchodem.

Den 10: Můžete začít mluvit a v euforii začíná pracovat selektivní paměť

Je to desetidenní pobyt a desátý den můžete porušit tzv. Noble silence, vznešené ticho, a začít mluvit se všemi okolo. Do té doby jste jen všichni hleděli do země, abyste se omylem nepotkali pohledem a tvářili se nasraně a nepřítomně, což vytváří zdánlivě velmi hostilní dezinfikované prostředí. A pozor - první den a poslední den se do toho nepočítá, takže je to plných 10 dní meditace plus příjezdový a odjezdový den (eh, to mi totiž nějak nedošlo).

Každopádně, jakmile ze všech spadne ta tíha předchozích dní, usmívají se, jsou šťastní a je to velmi nakažlivý. A nebýt toho, že jsem si každej den opakovala, že je to věžení, možná bych i zapomněla, jak složitý to pro mě bylo. Každej pak chodil a ptal se: Tak co? Jak sis to užila? Já: Užila? Noo, bylo to...náročný. Bolestivý. Dlouhý... Ostatní: Bylo to skvělý, budu to dělat každej rok! Já: Nemyslím si, že to někdy zkusím znova. Ale jsem ráda, že jsem to vyzkoušela.

A co je tam jako za lidi?

Tak různě, třeba 25letá Thajka, markeťačka a učitelka jógy, která je tam už po páté, 45letá Australanka, výživová a mindfulness poradkyně, 50letý rozvedený Němec žijící na Bali, 17letá německá studentka se svým otcem, který je tam podruhé, 28letá Turkyně, pracovnice zákaznického servisu, mniška z Vietnamu, 6 buddhistických thajských mnichů a spousta Thajek různého věku. Celkem cca 100 lidí, z čehož bylo asi 30 mužů a cca 10 cizinců. A já.

A jak teda vypadal ten denní program?

4:00 - budíček

4:30 - 6:30 - soukromá praxe (na pokoji nebo v hale)

6:30 - 7:15 - snídaně

8:00 - 9:00 - společná meditace

9:00 - 11:00 - soukromá praxe (na pokoji nebo v hale)

11:00 - 12:00 - oběd

12:00 - 13:00 - volno

13:00 - 14:30 - soukromá praxe (na pokoji nebo v hale)

14:30 - 15:30 - společná meditace

15:30 - 17:00 - soukromá praxe (na pokoji nebo v hale)

17:00 - 18:00 - čas na čaj a ovoce

18:00 - 19:00 - společná meditace

19:00 - 20:00 - teoretické video

20:00 - 21:00 - společná meditace

21:00 - 21:30 - čas zeptat se na něco učitele

21:00 - 22:00 - volno

22:00 - večerka

Disclaimer:

Tohle je jen můj velice upřímně, pragmaticky a sarkasticky popsaný prožitek Vipassany daný mým rozpoložením mysli v daný časový úsek. Přes to všechno jsem nesmírně ráda a pyšná sama na sebe, že jsem tam byla, všechno si to prožila a naučila se (minimálně) teorii meditace vhledu. Spousta lidí, které jsem potkala, tam byla už po páté či po sedmé a berou to jako příjemný čas k odpočinku, zejména v čase vánočním, sebereflexi a prohloubení své praxe. Takže tímto článkem vás rozhodně nechci znechutit, jen nastavit reálná očekávání. :)

PS: Já jsem byla v meditačním centru Dhamma Abha uprostřed Thajska, zkušení ho ohodnotili jako nejlepší v Thajsku, s nejlepším jídlem a hygienou.

Fotky jsem pořídila během pěti minut před odjezdem autobusu domů, když mi vrátili telefon ze sejfu.

Prosinec 2019 - leden 2020